OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MANES, spolok, v ktorého radoch dnes nájdete členov THE 3RD AND THE MORTAL či ATROX, sa pomaličky, potichúčky prepracoval z pozície príjemného prekvapenia medzi kapely, vzbudzujúce jasné očakávania. Po ostrom reze a oddelení sa od ortodoxne blackmetalovej minulosti nórski podivíni skočili rovno na krížovatku krajanov ULVER (berúc do úvahy hudobnú stránku) a BEYOND DAWN (sledujúc ich imidž).
EP „[view]“ je prvou ochutnávkou po dlhohrajúcom debute novej éry, „Vilosophe“. Miestami nevyrovnaná doska ohúrila mimoriadne silnými melódiami, vytesanými rukami so skutočným „pesničkárskym“ talentom. Jedna z nich, „Terminus A Quo/Terminus Ad Quem“, poslúžila ako základ pre „[view]“. Tri regulárne remixy z prostredia mimo kapely sú viac či menej podarenými variáciami na nosný motív skladby. Bohužiaľ odlišný prístup viedol k roztrieštenosti nahrávky, ktorú je napriek krátkej stopáži problémom počúvať na jeden záťah. Kým tradičný „Terminux RMX“ je len jemne rozšumeným a roztancovaným pripomenutím „Vilosophe“, záverečný „Terminus Dei Profundis“ je noiseovou smršťou bez hlavy a päty. „Terminus Deconstructus“, symbolicky v strede dosky, je presne v priesečníku oboch prístupov. Melódiu pôvodnej skladby je ešte poznať, ale z rytmickej štruktúry neostal kameň na kameni.
Samoúčelnosť remixového pripomenutia predchádzajúcej radovky však prebíjajú nové autorské skladby MANES. „Cinder Alley“ je ešte coverom kresťanského(!) spolku „16 Horsepower“; MANES sa však pustili ďalej a znejú ako čelná zrážka ulverovského postblacku s plastikovým synthipopom dominovaným afektovaným vokálom. Predĺžením načrtnutej priamky je skladba s lakonickým názvom „Title“ a podtitulom „do istej miery inšpirované DURAN DURAN“. Je pravda, že Nórsko dalo osemdesiatym rokom A-HA, napriek tomu je podobne priznaná inšpirácia šokom. Treba však dodať, že MANES to vedia a – či už sa s pridrzlým úsmevom zabávajú na účet metalového publika alebo nie – ide im to tak, že by sa potešil aj redakčný osemdesiatkológ Dalas. Zvlášť v refréne, ktorý je puncom každej správnej popiny. Zvukový háv, decentný, ale odhaľujúci myriády elektronických (pa)zvukov, dokonca pripomenie Davida Bowieho...
Zlatým klincom EP je však skladba „The Neoflagellata Revision“. Odmietam považovať za negatívum, že útočí podpásovo priamo na prvú signálnú sústavu. Po nič neveštiacom, uvoľnenom začiatku sa spustí päťminútová disko/elektro/metalová jazda, s úžasným drajvom ťahajúca skladbu do finišu, znamenajúceho chtiac-nechtiac tlačítko „repeat“. História pamätá mnoho metalistov, snažiacich sa o tanečnú muziku, ale tak triviálny a predsa neopočúvateľný flák nesypú z rukáva ani hitparádové hviezdičky v žiare reflektorov overgroundu.
Keď k predošlým dvom odstavcom pridám trochu menej nápaditú, ale predsa svižnú a modernú „Knife & Cleenex“ znejúcu ako produkt koitu RAMMSTEIN s novými DEPECHE MODE, tri remixy kolísavej kvality a jeden uletený cover, dostávam na pravej strane rovnice jednoznačne pozitívny verdikt. Zvlášť, ak sa „[view]“ na pulty dostane s cenovkou zohľadňujúcou kategóriu „extended play“.
Berúc do úvahy skladbu po skladbe, dostávam na pravej strane rovnice jednoznačne pozitívny verdikt. Zvlášť, ak sa „[view]“ na pulty dostane s cenovkou zohľadňujúcou kategóriu „extended play“.
7 / 10
Rune Hoemsnes
Emil Sporsheim
Eivind Ford
Torstein D Parelius
Cern Th Skei
Asgeir Hatlen
Tor Arne Helgesen
+
Cordell Klier
DJ Don Tomaso
1. Cinder Alley
2. Terminux RMX (DJ Don Tomaso remix)
3. The Neoflagellata Revision
4. Terminus Deconstructus (Cordell Klier remix)
5. Knife & Kleenex
6. Title
7. Terminus Dei Profundis (Cordell Klier remix)
Re-Invention (MP3 EP) (2008)
Solve Et Coagula (2008)
How The World Come To An End (2007)
[view] (EP) (2006)
Vilosophe (2003)
Under Ein Blodraud Maane (1999)
Til Kongens Grav De Døde Vandrer (demo) (1995)
Ned I Stillheten (demo) (1994)
Maanens Natt (demo) (1993)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Aural Music
Stopáž: 33:28
Produkce: MANES
Studio: Godt Selskap Studio
Moc dobré
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.